Londýn – nej(dražší)zelenější město

Ještě dvě hodiny a bude to 24 hodin, co jsem vstával v hotelu na okraji Londýna a vydal se na cestu zpátky do Prahy. Protože Londýn je super a já si toho chci co nejvíc “pamatovat”, ještě než půjdu spát, píšu tenhle post, než se něco nadobro vytratí. Pojmu to trochu jako parodii na průvodce low-cost výletníka, na konci vysvětlím proč.

Udělal jsem tu stejnou chybu jako v případě Paříže a Říma. Slyšel jsem na levné letenky a teprve po jejich zakoupení řešil zbytek. To je hlavně cesta z letiště do města samotného. WizzAir z Prahy létá na Luton, cca. 55 km od Londýna. Už po přistání je jasné, že je to letiště obsazené společností easyJet, jejich letadla jsou kam se podíváte. Do Londýna jezdí easyBus se sloganem “Even RyanAir passengers welcome!”. Při nákupu lístku předem přes internet se vejdete do 10 liber za osobu při cestě na Victoria Station. Na místě je to za 16, ale hlavně jsou volné spoje až v 11:30 (přílet 6:40). Jezdí tu taky Greenline, ale to je ve výsledku tatáž firma. Vlaky jezdí z nádraží dál od letiště, kam musíte nejdříve autobusem. Časově se to vyplatí, ale peněženka podle všeho brečí.

Následuje první jízda vlevo. Crazy. Díky bohu za nápisy look left a look right na asfaltu.

Na Victorii je to hodně stanic, pokud si věříte, vyplatí se vystoupit u prvního metra. Já ale neměl předobjednanou Oyster card a tak jsem sázel na nákup celodenní jízdenky v centru. I v pátek je za víkendovou cenu, 6.60 na osobu. Platí do půlnoci (na Tube), ale hlavně PLATÍ NA NOČNÍ AUTOBUSY DO 4:00. Což je super a cestujícím, kteří odlétají v 7:30 a bydlí buď totálně v háji (a nebo v Actonu) se to může hodit.

Při výběru jsme hotelu jsme měli štěstí i smůlu zároveň. Holiday Inn Express v North Acton (http://www.exhiparkroyal.co.uk/) lze jen doporučit. Je prostě super. Ale hodí se spíš, pokud přiletíte na Heathrow. Super je, že hotel je u stanice Central Line. Když myslím u stanice, tak to znamená, že vylezete pár schodů, obejdete benzínku a jste na recepci. Super je, že je naproti TESCO Express. Super je i to, když zjistíte, že North Acton je poslední stanice Central Line v zóně 2, tedy za “rozumné” peníze. Co je míň super, když se potřebujete ve 3 ráno dostat na Victorii. 266 na Acton Old Town Hall, počkat na N207 na Lancaster Gate a odtamtud 148 na Victorii. Všude zvonit, pokud nemusí (nebo nechce), řidič nestaví. Mapky noční dopravy trochu naháněly hrůzu, vypadalo to, že linky nalezené mobilní aplikací Pubtran London snad ani neexistují. Na minutu přesně to ale vyšlo. Možná se dá i přes Brent Cross, bůh ví.

Ještě k hotelu. Je tam WiFi. Při check-in bylo třeba říct si o heslo (volně se v UK na internet nedostanete nikde, všude je třeba nějaká ta registrace). Co může člověka pohřbít je fakt, že při check-inu vám na kartě zablokují safe-deposit ve výši 230 liber. Nevím, jestli to byla cena pokoje + obrana proti tomu, že bych jim rozbil televizi, ale dalo to dohromady nezanedbatelně víc, než jsme za pokoj platili. Při checkoutu si stáhnou cenu pokoje, obě blokace jsou aktivní zároveň. Mějte tedy na kartě fakt velký limit (a taky nějaký peníze) ;). Ale snídaně byly super. Volný výběr sladkého, self obsluha toustovače, ovoce, džusy, cornflakes, marmelády, máslíčka… Jo a umí člověka skvěle uvítat

Při příjezdu do Londýna pršelo. Překvapivě (na Ruzyni sněžilo). Zalezli jsme tedy do prvního Starbucks a nestačili se divit. Milujte české Starbucks, ty Londýnské jsou malé, divné, často s frontou na záchod, nemluvnou obsluhou a WiFi pro majitele přednabité věrnostní karty. KFC na Victorii jistí internet na první britský Foursquare a FB check-in. Rozložení fast foodů je chaotické, když hledáte, nemůžete najít. Pizza Hut na Piccadilly Circus byl the best. Half&Half Pan Chicken Supreme v kombinaci s Barbecue stojí za hřích.

Něco hrozného jsou britské peníze. Pokud jste zvyklí na měnu, která má nějaký rozumný vztah mezi velikostí mince a její hodnotou, budete trpět. I já jsem trpěl, na konci víkendu mi zbylo asi dvě a půl kila drobných. Jediné, kde se jich jde průběžně zbavit jsou samoobslužné pokladny v Tesco nebo Boots (nejsou to boty, ale drogerka). Do těch to prostě ládujete a něco vám zbyde.

První den jsem Londýn nesnášel. Pršelo, všude spousta lidí, všechno jezdilo, chodilo v protisměru. Po tom, co jsme 2 hodiny jezdili po Oxford street v doubledeckerech tam a zpátky, nějakým omylem jsme se dostali k British Museum a i přesto, že je plné egyptských artefaktů jsme šli dovnitř. Dobrým argumentem bylo i dobrovolné vstupné. Dvě zajímavé věci – Rosettská deska a hodiny, kde minutu určuje kulička:

Druhý den jsme v 11 stihli výměnu koňských stráží kousek od ministerstva obrany. Chyba byla vydat se odtamtud do St. James parku místo k Buckingham palace, kde bylo zrovna Changing of the guards. To v mimo léto není denně, ale “on alternate days”, což znamená každé dva dny…

 

270 stanic, 400 kilometrů, 11 linek. To je The Tube, londýnské metro. I proto není problém, aby se o víkendu dvě linky zavřely kvůli opravám. A přitom celá síť fungovala úplně v pohodě. Z čeho jsem byl trochu na větvi, byly zastávky do zatáčky. “Mind the gap.” ozývalo se na takových stanicích. Ono zkuste si z rovných vagónů udělat ohnutý vlak. I v Londýně byly turnikety, stejné jako v Římě. Funguje to bez problémů, ani to moc nezdržuje.

Brzy jsme také pochopili, že červená tam znamená, že by se měl člověk více koukat okolo sebe, nikoliv čekat na zelenou. Teda hlavně po tom, co to udělal i místní strážník.

Jednou se nám povedlo dojet na autobusové nádraží Vauxhall. Pod mostem tam byla v 11 dopoledne příjemná ožralá společnost stojící frontu na nějaký divný bar či co. Oba máme obě ledviny, peněženky a tak podobně. Fajn.

Úplně opačné dojmy jsme měli z parků. Oáza klidu, pohody, paráda. Člověk nevidí, kde ta zelená nádhera končí. Úžasné místo pro relaxaci asi tisíce druhů. Tohle chci od města, kde budu bydlet. Ne nejdelší panelák v republice a největší poměr zastavěné plochy vůči rozloze. Místo, kde můžu jezdit na kole, bruslit, číst si, opalovat se, procházet se, krmit labutě a fotit veverky.

V sobotu v poledne jsme se vydali na London Eye. Lístky koupené online předem jsou nejen úsporou peněz (10%), ale i času. Vyzvedáváte je v kanceláři, která je oproti dlouhé frontě lidí, kteří kupují na místě “round the corner over the bridge”. Za 5-10 minut máte lístek a jdete si dát 15-20 minut ve frontě na London Eye. Doporučuji koupit Flexi ticket, trefit se do času asi není úplně možné. Při vyzvedávání potřebujete kartu, kterou jste lístek platili, abyste se prokázali. Zvláště příjemné pro majitele virtuální platební karty od Komerční banky. Ale už jsem jim ten koncept vysvětlil .

S kufrem v ruce jsem se také podíval do Waterstones, příjemného knihkupectví. Když pípáte už při příchodu a ukecáte správnou prodavačku, při odchodu vás ani nešacují. Koneckoců, 25 liber by jim mohlo stačit. Pěkný koncept lákání zákazníka – u knížek jsou osobní doporučení prodavačů.

Naproti muzeu Sherlocka Holmese u Regent’s parku jsme si v Linda baru dali Fish and chips a kuřecí nugety za průměrnou cenu jídla v Potrefené huse. Ale takové tam zhruba to nastavení cen je. Potkali jsme se tam s @eliskah a @vesp a někde ne daleko od centra jsme si v přízemí jejich ubytovny v hospodě za hudebního doprovodu DJ, který by na Toweru neprošel 90 procenty dveří dali nejdražší piva našeho života. Jedna runda za 6.70 a druhá za 6.10. Foster’s je nakonec z Austrálie, tak aspoň Carling můžu počítat. Ale obě dobrý.

Geekpoint no. 1 – Apple Store na Regent street. Geenius bar, spousta lidí, krásné prostory, spousta hraček na hraní. Prodavači tancují s iPady, nahoře je dokonce kurz pro začátečníky. V 7 večer v pátek. Zadarmo. No nekup to. Co mě zklamalo je prodej příslušenství od HP. To bych tam nedal ani za zlatý prase.

Koupili jsme si jen dva vstupy – London eye a Tower. London eye byl super, ale Londýn není tak stejnorodý jako Paříž, takže nebýt krásného počasí, tak si asi neřeknu WOW a 40 minut koukám na Temži. Takhle to nebylo nejhorší. Ale Tower byly mnohem lépe “investované” peníze. První prohlídka hradu, která mě neunudila k smrti. V každé místnosti do člověka lili informace jinak. Bylo to různorodé, zajímavé, dokonce i interaktivní – člověk si občas o něčem mohl zahlasovat stisknutím tlačítka a viděl, jak hlasovali ostatní. Hlavně žádný nudný průvodce, který tu svoji brigádu nesnáší. Mimochodem, místní havrani umí skvěle pózovat

V Británii mají 240V v síti, což je putna. Podstatné je, že mají fakt divnou rozteč, do které se nabíječka od HTC o chlup nevleze. Redukce prodávají třeba v Boots.

Petr Novotný to chtěl provozovat v Praze, Londýn je toho plný. Řeč je o London ducks, tzn. obojživelných turistických autobusech. Chvíli vás to vozí po městě, šup a se vezete na Temži. Lidé toho hodně využívají, je zajímavé to vidět, ale jet jsem tím nechtěl.

Poštovní známky koupíte na stanici Embankment pod mostem směrem k London Eye. Je tam taková větší trafika, kde je ochotný prodavač, který místo pětipacku umí prodávat i jednotlivé známky a má i mezinárodní. Jinak byl problém je sehnat. Schránky jsou hned za rohem směrem k Charing cross station (ta menší ulička). Jo a podle Google Places je tam taky KFC, které ta není.

Proč píšu blogpost jako průvodce? Protože průvodci, kteří se prodávají jsou na pendrek. Člověk se dozví, kam si zajít na nejlepší Fish & chips, že může nakoupit v Harrods (když ho nevyhodí) a kde je národní galerie. Ale nedozví se, jak dojet do Greenwich, jakou jízdenku si koupit, že denní platí na noční bus do 4 do rána, neví, kde se normálně najíst. Nepřečte si tam, kdy se mění stráže. Ani zmínka o registraci na internet. Prostě k ničemu. Jen pípá jako blbec v každém obchodě, protože do něj v Luxoru na Václaváku nalepili dva ochranné kódy.