Když vypoví HP Pavilion, část I.

Chcete se dívat na svůj oblíbený seriál, a tak uděláte to, co pokaždé. Připojíte k notebooku dvacetipalcový monitor (nutně nemusí být váš), spustíte VLC Player a jdete se dívat. Ne, když se jmenujete Helmich. Pokud na vás totiž sedí tato maska, nemáte šanci na to, že koupenou věc budete jen tak používat. Skupina takových lidí totiž koupenou věc musí minimálně jednou reklamovat. Začalo to mobilem. Koupil jsem ho, přinesl domů, a všiml jsem si smítka pod fólií na displeji. Bohužel, po sejmutí fólie jsem zjistil, že je to poškozené krycí sklíčko uprostřed displeje a dost to překáží. To byla moje nejrychlejší reklamace. Během dvou hodin jsem si domů přinesl dva nové Siemens S75.

Pokračovalo to paměťovou kartou. Strčíte ji do čtečky karet a když už je na ní zhruba 800 MB, hlásí, že je plná. Nicméně od prodejce jsem se dozvěděl, že mám použít jinou čtečku karet, a tak mám kartu, kterou mohu zcela naplnit jen některou čtečkou.

Zpět k Pavilionu. V půlce seriálu se ozve příšerný syntetický zvuk generovaný zvukovou kartou. Probudíte se a vzpomínáte si, že tohle dělává váš mazlíček vždy, když se VLC nepohodne se síťovou kartou při sledování streamované televize. Tehdy následuje BSOD a restart. Tentokrát jsem ale sledoval videosoubor z pevného disku a růžovou obrazovku smrti jsem také nepoznával. Nezbývalo tedy než notebook natvrdo vypnout a znovu zapnout. Vše se zdálo v poořádku, naběhla přihlašovací obrazovka, identifikoval jsem se a na monitoru se objevily jen zvláštní pruhy. Nabootoval jsem do nouzového režimu, obnovil systém do ranního stavu a nabootoval. Vše se zdálo OK. Jenže notebook se rozhodl, že umí také zelenou obrazovku smrti. Znova do nouzového režimu, tentokráte ale obnovení systému nepomáhá. Ještě, než jsem stihl odinstalovat grafický ovladač, zahlédl jsem artefakty. Na černé ploše se různě objevovaly červené tečky, které měnily svůj počet a pozici podle toho, jak člověk hýbal myší.

Po odinstalaci grafického ovladače Windows naběhly v klasickém režimu, ovladač si nainstalovaly zpět a opět se se mnou rozloučily. Následovala záloha dat z pevného disku, několik neúspěšných pokusů o rozběhání Ubuntu a SLAX (Ubuntu se zaseklo na Turionu, SLAX až při inicializaci grafického rozhraní, stejně jako Windows). Poté jsem spustil recovery, disk se tedy naformátoval a notebook začal kopírovat na hlavní partition bitovou kopii systému. Vše proběhlo v pořádku, ovšem jakmile se začal systém zajímat o to, co dokáže grafická karta (zjišťování WEI), objevily se na obrazovce pruhy různých šílených barev.

Náhle a nečekaně se se mnou tedy rozloučila moje GeForce 8400M GS, která v ponděli poputuje spolu s celým Pavilionem dv6580ec na pražské Háje, kde bude předána reklamačnímu oddělení CZC. A já pojedu ověšený jako vánoční stromeček stařičkou MSI 915G, Pentiem 530, starým dobrým Samsungem SW248B a zdrojem značky MaxPower, abych mohl na koleji fungovat. Great.

O průběhu reklamčního řízení budu informovat. Stay tuned. :-)