Jirka Helmich

O víkendu na otočku v Berlíně

| 13.7.2009 | Nespoutaný tok myšlenek

O víkendu jsem se s Alenkou podíval do hlavního města našich západních sousedů – Berlína. Byl jsem hodně zvědavý, jestli se Němci chovají v jejich domovině také tak nespoutaně a částečně bezohledně, jako ti, které potkávám v Liberci. Samozřejmě jsem byl zvědavý i na Berlín jako takový – přecejen se k němu váže mnoho historických událostí.

Do Berlína jsme se vydali vlakem v rámci akce Českých Drah, které prodaly na každý červencový víkend 50 zpátečních speciálních jízdenek. Cesta do Německa přitom nebyla žádná tragédie. Do zahraničí se prostě neposílají rozvrzané vagóny, které brázdí například koleje mezi Libercem a Hradcem Králové, kde je to opravdu tragédie. Až díky logu na zrcadle v kupé jsme se ujistili, že nesedíme ve vagónu Deutsche Bahn. Průvodčí navíc válel anglicky i německy, jeho hlášení byla radost poslouchat. V Bad Schandau nás ale opustil a nastoupila německá posádka. Rozsáhlá hlášení v němčině, kterým takřka nebylo rozumět byla střídána velmi stručnými informacemi v angličtině. O češtině nemohla být řeč. V Drážďanech jsme ještě dostali pořádnou lokomotivu, abychom nezničili koleje a po necelých pěti hodinách cesty jsme dorazili do stanice Berlin Hauptbahnhof.

Už nádraží upoutalo. Ohromný do detailu promyšlený prosklený komplex člověka prostě nadchne. Ve spodním patře budovy jezdí klasické vlaky, o patro výš je několik obchodů a nad nimi se prohání Berlínská S-Bahn. V celém komplexu to až na přehnaně technický ráz, který je, jak se později ukázalo, Němcům vlastní, to vypadá jako v nákupním centru. Čisto, rušno, žádné pochybné existence. Nová část hlavního nádraží v Praze se tomu přibližuje, nicméně svou velikostí je to oproti Hauptbahnhof hodně slabý odvar.

Městská doprava v Berlíně není z nejlevnějších, ale má to svůj dobrý důvod. Jednodenní jízdenka neplatí 24 hodin, ale od označení do 3:00 následujícího dne, což ji činí silně nevýhodnou. Na víkend se ukázala jako dobrá volba Welcome Card s platností 48 hodin za €16,5, díky které bylo možné získat slevy na některé vstupy. I tak jsme se dostali zhruba na cenu dvou jednodenních jízdenek. Museli bychom slev využít více než dvakrát, ale protože počasí se povedlo, byla by velká škoda nebýt v Berlínských ulicích. Doprava je jedním slovem skvělá. Kolem Berlína je postavený okruh, na kterém se prohání i o víkendu v krátkém intervalu linky S-Bahn. Žádný velký luxus, ale čisté, rychlé, pohodlné cestování, opět bez pochybných existencí. V námi prozkoumaných úsecích jezdí S-Bahn paradoxně víc nad zemí než metro (U-Bahn). I metro je pohodová záležitost, na některých trasách jezdí staré vozy navozující depku – ve stanicích, které metro nepřipomínají ani zdaleka, jinde ale jezdí poměrně hodně prosklené moderní vozy. Velmi dobře jsou na metru řešené přestupy, vylezete z jednoho metra a na druhé straně nástupiště stojí přípoj. To je k nezaplacení.

Orientace v Berlíně byla naprosto v pohodě. Velkou měrou za to mohla právě dobře řešená hromadná doprava, na ulici si člověk vystačil se směrovkami, případně kousíčkem celé té ohromné mapy. Skvělým orientačním bodem je Fernsehturm, která je vidět snad ze všech koutů placatého Berlína. Právě ta byla prvním objektem našeho zájmu. Výhled byl úžasný, odjinud bychom těžko viděli několik naprosto rovných tříd procházejících Berlínem od Alexanderplatz. Po červeném pivu se nám zatočila hlava. Ne, že bychom se tak ztřískali, to jen stoly v restauraci jsou položeny na pohyblivém pásu, který s vámi obkrouží celou věž. Pak už jen 40 vteřin výtahem dolů a pohled na řadu lidí, kteří museli dvě hodiny počkat, než se dostanou nahoru.

V sobotu jsme se vydali ještě před Berlin Dom, svezli se napodobeninou Double-Deckeru a podívali se k památníku berlínské zdi v Bernauer Straße. Třešničkou na dortu byla večerní Brandenburgská brána na Unter den Linden. Stavba, na kterou by se člověk vydržel dívat hodiny a hodiny. Pak už jen následovala cesta do hotelu, na kterou jsme se vážně hodně těšili, protože nohy už nás nenesly tak, jak bychom chtěli. Bydleli jsme kousek od stanice Heidelberger Platz. Nejprve jsme se trochu obávali toho, že dostupnost onoho místa nám nepříjemně zkrátí spánek, ale nakonec se ukázalo, že Heidelberger Platz je na okruhu S-Bahn, takže cesta z hlavního nádraží trvala i s přestupem něco kolem dvaceti minut.

V neděli jsme se vydali do muzea berlínské zdi – Checkpoint Charlie. Zajímavá, ale nekonečná výstava nám naprosto znechutila angličtinu, ke čtení toho bylo opravdu hodně. Rozhodně jsem se ale zase dozvěděl něco, na co hodiny dějepisu nestačily. Na člověka taky hodně zapůsobí, když vidí fotku místa, na kterém stojí z doby, kdy byl Berlín rozdělený. Kromě Checkpoint Charlie je to hodně znát i na Potsdammer platz, kam jsme zašli po návštěvě památníku židovským obětem.

Vůbec nejlepší je na Berlíně plácek před Reichstagem. Ohromná zelená plocha, v centru kam se člověk může jen tak vyvalit chybí nejen Liberci, ale i Praze. Člověk prostě sedne a kouká na Reichstag nebo zavře oči a sluní se. Pohoda, klídeček. Nikde žádný extra ruch, nikdo vás neotravuje, opět žádné pochybné existence. I tady jsem si musel upravit názor na Němce. Ne všichni jsou takoví, jaké je znám z Čech. V Berlíně jsem nenarazil za celý víkend na nikoho, o kom bych si musel myslet, že to v hlavě nemá úplně v pořádku. Berlín mě neskutečně příjemně překvapil, navštívil jsem příjemné město ve kterém je opravdu velká spousta věcí perfektně vyřešená.

Zpátky nás vezl německý vlak. Teprve v tu chvíli jsme pochopili, jak to má vypadat v civilizované zemi. Nemluvě o německých ICE vozech, to už hlava prostě nebere :-). Průvodčí samozřejmě nechápal české jízdenky, ale lámanou němčinou se mi podařilo ho přivést do stavu, kdy nám to razítko na jízdenku dal. Nebyly by to ale České Dráhy, kdyby bylo všechno tak, jak má. Před cestou do Berlína jsem se ujišťoval o tom, jestli jsou pro nás rezervována místa i ve vlaku zpět. Po tom, co jsem na nádraží v Praze byl ubezpečen o tom, že tam mi to nikdo neřekne, po pár minutách ticha na infolince jsem se dozvěděl, že ano. Nicméně ve vagónu se správným číslem nebyla správná sedadla a naopak. Nakonec jsme ale našli sedadla, která vypadala, že by mohla být pro nás. Ale kdo ví :-)

A celkový dojem? Super! :-)