Václav Havel naživo? Obyčejný člověk.

| 5.6.2009 | Nespoutaný tok myšlenek

192895_14922_Obcan_Havel_jede_na_dovolenou V minulém týdnu jsem měl možnost vidět na vlastní oči Václava Havla a poslechnout si v rámci besedy na FHS v Jinonicích jeho bezprostřední reakce na otázky z pléna. A protože bych byl pěkně hloupý, kdybych si takovou příležitost nechal ujít, vyrazil jsem. Mezi studenty humanitních věd jsem si připadal lehce zvláštně, neboť taková míra sociální interakce se na matfyzu v tak ohromné míře prostě nevidí :-). Nicméně veškeré výše zmíněné interakce okamžitě zmizely v okamžiku, kdy se v sále objevil Václav Havel. To ticho bylo až strašidelné.

Trochu jsem nevěděl, do čeho jdu. Původně to vypadalo na přednášku, nakonec se z toho vyklubala beseda v rámci semináře Václav Havel v kontextech české kultury a politiky 20. století. První půlka besedy tedy měla být věnována jeho životu, jeho dílu a jeho názorům na literaturu a další čistě nepolitické záležitosti. První otázku však pokládal jeden ze studentů zajímajících se o mezinárodní vztahy (zřejmě již nějaký ten pátek), a proto jsme si vyslechli několikaminutové souvětí obsahující slova jako radar a USA, které naštěstí neměl šanci dokončit. Václav Havel pak zmiňoval současné autory, ke kterým by se rád dostal, ale nemá na to (na beletrii obecně) čas, ale také autory a díla, ke kterým se dostal a doporučuje je k přečtení. Tato díla ovšem mají co dočinění se současnou geopolitickou situací.

Zajímavé bylo poslouchat o tom, jaké to bylo, když pracoval pod Janem Werichem jako kulisák v divadle ABC, ale také to, jak odtamtud posléze odešel za Ivanem Vyskočilem a Janem Grossmanem do divadla Na zábradlí, kde si vyzkoušel snad všechny pracovní pozice naráz. Velmi zajímavé bylo také slyšet velmi málo známé detaily o Dopisech Olze. Václav Havel zmínil, že je potěšen, že právě tyto publikované dopisy zaujaly mnoho čtenářů po celém světě, ale že si myslí, že nemají všechny potřebné detaily k tomu, aby mohli plně pochopit jejich smysl, význam a podstatu. Všichni sice vědí, že dopisy psal ve vězení, ale málokdo už ví, že na to měl hodinu jednou týdně v sobotu, kdy si musel vydobýt místo u stolu a “hodit” na papír myšlenky, které shromažďoval celý týden u sváření. Dopisy musely projít rukama velitele vězení v Heřmanicích, který podle slov Václava Havla nasadil cenzurní laťku opravdu vysoko, a tak se Václav Havel musel opravdu snažit, aby svůj popis toho, jak to chodí ve vězení co nejlépe zamaskoval. Přiznal, že když do dopisů nahlédne dnes, sám neví, co některé věty znamenají. Stejně tak chtěl vyvrátit mýtus o tom, že si ve vězení žil celkem dobře, když si jednou za tři měsíce nechal v povolených malých balíčcích nechal poslat americké cigarety – ve vězení s nimi obchodoval, jednu americkou vyměnil za čtyři Partyzánky, aby ušetřil.

Už jeho první slova určená mikrofonu “Haló, tady Havel, tady Havel” naznačovala tomu, že před námi seděl člověk, který nedává nijak zvlášť najevo, kolik toho pro naši zemi udělal, a kým byl. Nejsem si zcela jistý, že současný prezident by si přišel v takové pohodě sednout mezi studenty a tvářil se jako zcela obyčejný člověk, co víc, díval by se tak na sebe sám. Několikrát Václav Havel rozesmál celý sál, třeba tím, že když hovořil o svém vztahu k USA -zaměřil se na tak banální věc, jako jsou hamburgery – říkal, že Američani jedí takový ty velký housky, co vám buď roztrhnou pusu a nebo vám z nich všechno vypadne na kalhoty. A taky že pořád žvejkaj. Nebo třeba že kdyby Kafka nenapsal své dílo, musel by to asi napsat on sám. Zmínil také to, že by rád odešel do opravdového důchodu stran veřejnosti, ale že do té doby chce ještě napsat tři díla, nicméně nechtěl prozradit, čeho se budou týkat.

V druhé části trochu zvážněl, když hovořil o radaru v Brdech. Rusům prý přece nejde o nějakou kouli v Brdech, když mají dost arsenálu na to, aby zničili celý svět 10x, ale o to, jestli na nás mají ještě pořád nějaký vliv. Zkusili to na nás a my se lekli a děláme z toho drama. Vyjádřil údiv nad tím, že zatímco USA před rokem 1918 neváhalo pomoct Československu k jeho vzniku nemalou mírou, ČR dnes váhá pomoci tím, že poskytne USA malý kousek své půdy. A také zmínil, že zaznamenal, jak jeden z čelních politiků vůbec nejevil zájem o téma radaru do té doby, než viděl průzkumy veřejného mínění, načež se postavil ostře proti.

DSC00278

I na vajíčka přišla řeč, Václav Havel poukázal na to, jaký vliv mají na celou záležitost média. Navázal tím, že je trochu zklamán kampaní dvou největších politických stran, protože jejich program se prý zabývá přílišnými detaily místo toho, aby řešil věci více komplexně. Řekl také, že si nemyslí, že bychom se dvacet let od Sametové revoluce dočkali nějaké další, ale že si myslí, že přijde velký tlak zespoda a situace se změní.

Slyšet slušného politika ve výslužbě hovořit o tom, co se v současné době děje bylo velmi zajímavé, ale mnohem zajímavější stejně bylo vidět, že Václav Havel je prostě jen obyčejný občan, který si na nic nehraje. A to i přesto, že pro něj vzniká prezidentská knihovna po vzoru těch amerických (třebaže úměrně velká českým podmínkám). Dozvědět se o něm něco navíc oproti tomu, co mi daly gymnaziální hodiny literatury rozhodně nebylo od věci, koneckonců, Václav Havel je člověk, o kterém stojí za to vědět hodně.

Související linky:

Komentovat myšlenku myšlenkou